December 2017

blood gothic

31. december 2017 at 23:12 | ╬ Gothic Soul ╬ |  ╬ Phychopath and Blood ╬

blood

31. december 2017 at 17:53 | Mrtvá Duše |  ╬ Phychopath and Blood ╬


victoria fancesz

31. december 2017 at 15:57 | ╬ Gothic Soul ╬ |  ╬ Favorite painter ╬

design 0.13 black darkness

31. december 2017 at 15:54 | ╬ Gothic Soul ╬ |  ╬Blog design╬

happy new year 2018

31. december 2017 at 14:33 | ╬ Gothic Soul ╬ |  ╬. Christmas ╬

Vlad III. Dracula

31. december 2017 at 12:18 | ╬ Gothic Soul ╬ |  ╬The ghost of ancient times╬
Vlad III. Dracula (1431-1476/1477) řečený též Napichovač, rumunsky Vlad Țepeș (výsl. cepeš), byl třikrát valašským knížetem. Poprvé se krátce stal knížetem v roce 1448. Známý je především díky své druhé vládě v letech 1456-1462. Potřetí získal vládu krátce před svou smrtí v roce 1476.
Zatímco v Rumunsku a Bulharsku je díky bojům s Osmanskou říší pokládán za lidového hrdinu, ve zbytku světa je znám spíš jako předloha pro hororového upíra Draculu. Navzdory obecnému přesvědčení nebyl vládcem Sedmihradska (Transylvánie), ale sousedního Valašska.
Vlad III. byl znám pod několika přízvisky. Jeho pozdější přezdívka Țepeș je odvozena od jeho oblíbeného způsobu zabíjení narážením na kůl. Tuto přezdívku však získal až posmrtně, okolo roku 1550.[2] Jeho nepřátelé Turci mu ze stejného důvodu už za jeho života říkali Kazikli bey - kníže narážeč[3].
Dragwlya (nebo Dragkwlya)[4], Dragulea, Dragolea, Drăculea[5] je pak zdrobnělinou přezdívky jeho otce - Drak (Dracul) - jíž byl označován jako člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda, který měl za úkol chránit křesťanskou víru.
Během svého života se Vlad III. v latinských dokumentech podepisoval jako Wladislaus Dragwlya, vaivoda partium Transalpinarum (1475).[
Byl synem valašského knížete Vlada II. z rodu Drăculești. S největší pravděpodobností se narodil v sedmihradské pevnosti Sighișoara v zimě roku 1431. Jméno jeho matky známé není, ale Vlad II. byl v té doby zřejmě ženatý s Cneajnou z Moldávie[6]. Měl dva nevlastní starší bratry Mirceu a Vlada a mladšího bratra jménem Radu.
V roce 1436 Vlad II. nastoupil na valašský trůn, ale v roce 1442 ho vypudila nepřátelská frakce ve spojení s Uherskem. Zajistil si podporu Otomanů. Musel ale souhlasit, že dva jeho synové - Vlad (III.) a Radu - zůstanou u otomanského dvora jako záruka jeho loajality.[7]
Vlad III. byl propuštěn až po zavraždění Vlada II. valašskými šlechtici (ve spolupráci se sedmihradským knížetem Janem Hunyadim) v roce 1447. Syna a dědice Mirceu oslepili a zavraždili společně s otcem. Vlad se tak s tureckou podporou na dva měsíce stal loutkovým panovníkem Valašska. Vlad utekl do Moldávie za svým strýcem Bogdanem, se kterým si vytvořil dobré vztahy, ale po Bogdanově zavraždění uprchl a nakonec se připojil ke knížeti Janu Hunyadimu (rum. Ioan de Hunedoara) a uherskému králi Ladislavovi.
V roce 1456 se v souvislosti s uhersko-osmanskými boji vojensky zmocnil Valašska. Po počáteční konsolidaci vlády zahájil v roce 1459 otevřenou protiosmanskou politiku, která vyústila v nájezdy na Turky kontrolovaná území jižně od Dunaje na přelomu let 1461-2.
Portrét Vlada III. v innsbruckém zámku Ambras. Na tomto portrétu má "habsburský ret".
V zimě roku 1462 Vlad překročil Dunaj a poničil Bulharsko mezi Srbskem a Černým mořem. Vydával se za tureckého sipahí a s využitím plynné turečtiny infiltroval a zničil otomanské tábory. V dopise Korvínovi z 2. února píše[8]:
Zabil jsem sedláky a ženy, staré i mladé, kteří žili v Oblucitzy a Novoselu, kde se Dunaj vlévá do moře... Zabili jsme 23 884 Turků bez započtení těch, kteří uhořeli v domech a Turků, kterým naši vojáci uřízli hlavy... Tudíž, výsosti, musíte vědět, že jsem narušil mír.
Sultán Mehmed II. v reakci svolal šedesát tisíc vojáků a třicet tisíc dalších bojovníků a v polovině roku 1462 toho vojsko vtrhlo do Valašska. Vlad jim v tom nedokázal zabránit, ale neustále podnikal menší útoky, například noční útok, při kterém zemřelo 15 000 Otomanů[9]. Otomanská říše ale nakonec Valašsko přesto opanovala a knížetem se stal k říši loajální Vladův mladší bratr Radu.
Na podzim roku 1462 Vlad a uherský král Matyáš Korvín pět týdnů vyjednávali. Vlad byl přesvědčený, že získal uherskou podporu pro křížovou výpravu, a obrátil se zpět z Brašova do Valašska. Na cestě však byl přepaden Korvínovými muži odvezen do Uherska.[10] Přesná délka Vladova uvěznění není známá, ale zřejmě byl vězněm v letech 1462 až 1466. Diplomatická korespondence z Budy naznačuje, že to byla doba relativně krátká a že byl propuštěn v roce 1466, když se oženil s Ilonou Szilágyi.[11] K jeho rehabilitaci nejspíš přispěla otevřená prootomanská politika jeho bratra Radua a také přímluva jeho příbuzného, moldavského knížete Štěpána.
Vlad se do Valašska vrátil až v roce 1475, po smrti Radua. Jeho třetí vláda však netrvala dlouho. Jeho spojenec Štěpán V. Báthory opustil Valašsko po dosazení Vlada na trůn a Vlad měl jen málo času na přípravu, než se objevila velká otomanská armáda na podporu předchozího vládce. Vlad III. se stal potřetí vévodou 26. listopadu 1476 a za zhruba dva měsíce byl zabit[12]. Údaje o jeho smrti se různí - buď padl v boji s Turky nebo byl zavražděn valašskými bojary nespokojenými s jeho vládou. Jeho hlava byla (podle Antonia Bonfiniho a tureckého kronikáře)[13] odvezena do Istanbulu jako trofej, tělo bylo zřejmě pohřbeno v Comaně, v klášteře, který Vlad III. založil v roce 1461
Vlad proslul zejména svou tvrdostí, o níž se vypráví mnoho legend. Jisté je, že jeho oblíbeným způsobem popravy bylo kruté, pomalé a bolestivé narážení na kůl. Tímto způsobem usmrcoval válečné zajatce, své politické oponenty i obyčejné zločince. Jindy údajně sezval všechny chudáky v zemi na svůj hrad na velkou hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil jim trápení.
Dalším z jeho radikálních činů bylo přivítání tureckého poselstva, které k jeho dvoru s žádostí o tribut vyslal sultán Mehmed II. Kníže jim nařídil smeknout turbany, přestože věděl, že jim to islám nedovoluje. Když odmítli, nařídil jim turbany přibít na hlavu hřeby. V záchvatu vzteku údajně jednou pořezal svou těhotnou milenku natolik, že jí z břicha vyhřezl nedonošený plod. Nedonošený plod si vystavil ve své ložnici.
Další příběh vypráví jak násilně týral své sluhy, které potom zabil a sexuálně využil. Takto to dělal i s malými dětmi. Vše toto víme ze starých zápisků sluhů, kteří jen o vlásek unikli smrti.
Další historka vypráví o tom, že nechal u studny v lese (nebo u kašny na náměstí v Targovišti) volně ležet zlatý pohár, aby se z něj mohl každý pocestný napít. Z obavy před případným krutým trestem se jej nikdo neodvážil odcizit.
Po smrti Vlada Draculy se v Německu začaly objevovat pamflety o jeho skutcích. Typický pamflet z roku 1521 nabízí následujícíc popis:
Nechal péct děti, které musely jejich matky sníst. A odřezával prsy žen a nutil jejich manžele je sníst. Poté je všechny nabodl na kůl.[15]
Několik dřevorytů z německých pamfletů z pozdního patnáctého a počátku šestnáctého století Vlada vyobrazuje hodujícího v lesu kůlů, na nichž jsou nabodeny oběti, zatímco popravčí poblíž usekává části těl dalších obětí.[16] Také se říkalo, že v roce 1462 se Mehmed II. vrátil do Konstantinopole znechucený pohledem na 20 000 nabodených těl před Vladovým hlavním městem Târgoviște.[17]
Počet obětí Vlada III. se odhaduje na 40 000 až 100 000 lidí
Vlad je znám především díky románu Drákula Brama Stokera, kde je popisován jako upír. Podle moderních výzkumů Stoker o skutečném knížeti Vladovi mnoho nevěděl a svůj příběh sestavil z jiných legend nemajících s Vladem nic společného. Nesmrtelnost, kterou mu Stoker připisoval, ovšem nakonec získal: mluví se o něm dodnes.
Zmínka o něm se vyskytuje i v beletristické knize Útok z podzemí, kde mu jsou ale naopak přisuzovány kladné činy.


Amfiaráos

31. december 2017 at 12:13 | ╬ Gothic Soul ╬ |  ╬ Greek mythology ╬
Amfiaráos (řecky Αμφιάραος, latinsky Amphiaraus) je v řecké mytologii jedním ze sedmi vojevůdců z války Sedm proti Thébám.
Byl synem krále Oiklea a byl nadán věšteckým uměním. Když argejský král Adrástos - jeho švagr - svolával vojska proti Thébám, ukázalo se, že Amfiaráos tuto válku nepodporuje, ostatně nebyla po vůli ani bohům. Amfiaráos se odmítal tažení zúčastnit.
Tehdy se do událostí vložil Polyneikés, syn vyhnaného thébského krále Oidipa, kterého bratr Eteoklés zbavil vlády v Thébách. Polyneikés navštífil Erifýlé, Amfiaráovu manželku. Ta již předtím zahlazovala spory mezi svým manželem a svým bratrem. Na její vliv vsadil Polyneikés a na našeptávání Týdeovo jí přinesl darem vzácný, dokonce kouzelný náhrdelník. Ten kdysi dávno darovala sama bohyně Afrodíté pramáti rodu Harmonii, manželce zakladatele Théb Kadma. Za tuto vzácnost Erifýlé urovnala spor mezi Adrástem a Amfiaráem a ten se k výpravě proti Thébám skutečně přidal.
Bohové zjevili mnohá znamení proti vedení války, přidala se k nim také jedna neblahá událost: když argejská armáda již táhla na Théby, v Nemei, kde vládl král Lykúrgos, požádali vojáci o vodu dívku, která opatrovala nemluvně. Byla to Hypsipylé, bývalá královna na ostrově Lémnos, dcera krále Thoanta. Ta se dostala do Nemei do otroctví. Dítě, které opatrovala, byl královský syn Ofeltés. Chůva ho položila na zem a šla vojákům ukázat pramen. Mezitím se připlazil velký had a dítě zahubil. Amfiaráos to považoval za další znamení nepřízně bohů.
Vojsko zaujalo pozice před branami, každý z vojevůdců útočil na jednu ze sedmi bran. Tam byl jako první zabit Kapaneus, po něm Týdeus byl zasažen oštěpem do břicha. Jeho ochránkyně bohyně Athéna si vyprosila u nejvyššího boha Dia elixír na záchranu Týdeova života. Než se vrátila, zabil Amfiaráos thébského bojovníka a jeho rozpolcenou hlavu nesl Týdeovi. Ten k ní přiložil ústa, aby vypil jeho mozek pro zvýšení své bojovnosti. V tom okamžiku ho zahlédla Athéna a zhnuseně vylila elixír na zem. Týdeus zranění podlehl.
Thébané pod vedením Kreonta vyrazili do útoku a zahnali argejské na útěk. Amfiaráos prchal ve svém voze, pronásledovatelé

Atalanta

31. december 2017 at 12:11 | ╬ Gothic Soul ╬ |  ╬ Greek mythology ╬
Atalanta (řecky Αταλάντη / Atalanté, latinsky Atalanta) je v řecké mytologii dcera bojótského krále Schoinea. Byla to proslulá lovkyně.
Její otec toužil po synech, když se narodila dívka, dal ji pohodit v lese. Dítě našla medvědice a zachránila je. Atalanta vyrostla ve statnou dívku, která navíc předčila muže v běhu i lovu. Zúčastnila se lovu na kalydónského kance po boku mnoha věhlasných lovců, zasadila kanci první ránu oštěpem a když po urputném boji mu syn kalydónského krále Oinea Meleagros zasadil poslední smrtící ránu a nabídl Atalantě kůži zvířete, vznikla tím velká roztržka. V hádce účastníků lovu se vyhrotil spor Meleagra a jeho strýců, kteří nakonec byli Meleagrovou rukou zabiti. Rodinnou tragédii dovršila princova matka Althaia, která podle dávné sudby ukončila život svého syna tím, že spálila osudný kus dřeva, na nějž byl podle předpovědi sudiček vázán jeho život. Královna Althaia ze žalu nad smrtí svých bratrů i nad vinou a smrtí svého syna spáchala sebevraždu.
Atalanta byla krasavice a měla mnoho ctitelů, ona však o muže tolik nestála a o sňatek také ne. Však také když jí otec slíbil najít vhodného ženicha, vymínila si, že si vezme jenom toho, kdo ji dokáže porazit v běhu. Každý, kdo s ní prohraje, zemře. A byla jich řádka. Až Hippomenés, syn krále z Bojótie, s pomocí bohyně Afrodíty zvítězil, protože dostal od bohyně jablka, která cestou odhazoval a Atalanta je sbírala a tím se zdržela. Atalanta se však za Hippomena stejně neprovdala. Když se objímali v lesním chrámu, bohové je za znesvěcení posvátného místa za trest proměnili v divou zvěř, nejspíš ve lvy.
Stejně jako v jiných mýtech, i zde jsou části příběhu vyprávěny různě. Podle jedné verze v tomto příběhu jsou Atalanta lovkyně a Atalanta běžkyně dvě zcela odlišné dívky, obě královské dcery, ale každá z jiné rodiny.

Moiry

31. december 2017 at 12:10 | ╬ Gothic Soul ╬ |  ╬ Greek mythology ╬
Moiry (řecky Μοῖραι, latinsky Parcae) jsou v řecké mytologii buď dcery bohyně osudové nutnosti Ananké, nebo jsou představovány jako dcery Dia a bohyně Themis. Jsou to bohyně osudu, životního údělu.
Ve starších mýtech se uvádí, že jim podléhá i nejvyšší bůh a neodváží se odporovat jejich rozhodnutí. Pozdější mýty však uvádějí, že Zeus sděluje Moirám svá rozhodnutí, může jejich úmysly změnit a může odvrátit přestřihnutí nitě života, chce-li některého z lidí zachránit.
Moiry mají v mytologii zvláštní postavení, částečně vystupují i v lidské podobě. Mluví se o jedné nebo o třech Moirách, které "předou nit osudu". Bývají někdy připodobňovány našim Sudičkám.
Klóthó (Předoucí) nit načíná,
Lachesis (Udělující) nit dále spřádá nebo svíjí,
Atropos (Neodvratná) nit přistřihuje.
Moiry prý znají všechna tajemství. Spíše než určovat osud lidí, je jejich posláním nad nimi bdít. Jsou zpodobňovány jako staré ženy nebo vážné panny. Klótho mívá v ruce vřeteno, Lachesis globus a Atropos knihu života nebo sluneční hodiny, na kterých ukazuje hodinu smrti.

Afrodíta

31. december 2017 at 12:08 | ╬ Gothic Soul ╬ |  ╬ Greek mythology ╬
Afrodita je bohyně lásky a krásy a podle Hesiodovy teogonie se narodila z pěny ve vodách Pafosu na ostrově Cyprus. Údajně vznikla z pěny, když Titan Kronos zabil svého otce Úrana a hodil jeho genitálie do moře.
Nicméně, podle Homéra, v Iliadě, Afrodita může být místo toho dcerou Dia a Dione. Stejně jako u mnoha řeckých božstev existuje mnoho příběhů o původu bohů.

Mnoho bohů věřilo, že její krása je taková, že jejich soupeření nad ní vyvolá válku bohů. Z tohoto důvodu se Zeus oženil Afroditu s Héfaistem - nebyl vnímán jako hrozba kvůli své ošklivosti a deformaci.
Přes tento sňatek s Héfaistem měla Afrodita mnoho milenců. Její milenci zahrnují jak bohy, tak muže - včetně boha Aréa. Také hrála roli v příběhu Eros a Psyché, ve kterém obdivovatelé Psyché považovali tuto ženu za krásnější než Afrodítu.
Později byla Afrodita Adonisovým milencem a jeho náhradní matkou. To vedlo ke sporu s Persefonou.

Fakta o Afrodite
Afrodita byla bohyně plodnosti, lásky a krásy.
Dva různé příběhy vysvětlují narození Afrodity. První je jednoduchý: Byla dítětem Dia a Diony.
Podle druhého příběhu však Afrodita vyrostla z mořské pěny.
Afrodita byla vdaná za Héfaista, ale Afrodita vstoupila do tohoto svazku proti svoje vůli.
Afrodita a její syn Eros (Cupid) se spojili, aby se Zeus zamiloval do člověka s názvem Europa.
Afrodita milovala Adonise. Viděla ho, když se narodil, a rozhodl se, že by měl být její.
Afrodita, Héra a Athéna byli tři nejlepší kandidáti na zlaté jablko s označením "Té nejkrásnější". Zeptali se Dia, jestli nemůže soudit soutěž, ale on odmítl. Paris, syn trojského krále, místo toho soudil soutěž. Každá ze tří bohyní mu slíbila něco na oplátku; on si vybral Afroditu jako vítěze jablka. Tento příběh o Parisově rozsudku byl považován za skutečný důvod trójské války.
Během Trojské války bojovala Afrodita na straně Parise.
Afrodita zachránila Parise před Meneláem obklopením oblaku a odvedením jej zpět do Tróje.
Afrodita měla opasek, který obsahoval její kouzla; Héra si ho jednou půjčila, aby svedla Dia, chtěla ho odtrhnout od Trojské války.
Prostitutky považovaly bohyni lásky za svého patrona.
Korint byl centrem bohoslužeb Afrodity.
Časné řecké umění líčilo bohyni jako nahou.
Byla modelem slavné plastiky Venuše de Milo.